Od pochybností k víře

 „Od pochybností k víře“ (J 20,19-29)  

Je týden po Velikonocích a my si nedělní bohoslužbou připomínáme událost Kristova vzkříšení. Jako křesťané věříme, že Pán Bůh ve smrti a vzkříšení svého Syna Ježíše Krista otevřel lidem cestu k novému životu. Možná už bereme svou víru jako samozřejmost. Z evangelia ovšem slyšíme, že cesta k osobní víře ve vzkříšeného  Krista může být všelijak složitá… Jeden takový zápas o víru nám přibližuje Janovo evangelium. Čteme tam o události, podle které vzniklo úsloví „nevěřící Tomáš“. Nad biblickým textem dnes budeme hledat odpověď na otázku, zda byl Ježíšův učedník Tomáš opravdu „nevěřící“, jak se to o něm říká, anebo tomu bylo jinak.

1. Učedník Tomáš a jeho životní postoj

V evangeliích nenajdeme Tomášův životopis ani podrobné informace o tom, jaký to byl člověk. Z několika textů se dá poskládat jeho neúplný portrét. Jednu zmínku o Tomášovi máme v příběhu o Lazarově vzkříšení. Když se Pán Ježíš dověděl, že Jeho přítel Lazar je nemocen, rozhodl se ho navštívit. Když Ježíš oznámil svým učedníkům, že chce navštívit Lazara, učedníci Ho od toho zrazují. Jít znovu do Judska, ze kterého nedávno utíkali, jim nepřišlo jako dobrý nápad. Když Ježíš trval na tom, že půjdou k Lazarovi, který už mezitím zemřel, odpověděl na to Tomáš: „Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!“. Zajímavá věta! Reformátor Jan Calvin k tomu poznamenal, že Tomáš „je připraven následovat Ježíše, ale chybí mu důvěra“. Místo aby z Ježíšových slibů čerpal posilu a pokoj, řekne něco, co je „výrazem zoufalství“. Je připraven jít s Ježíšem, ale myslí hned na nejhorší. Ovšem to, že chce být s Ježíšem, svědčí o jeho důvěře k Pánu. Tomáš je věřící. – Druhou epizodu o Tomášovi má Jan ve 14.kap. Tam učedník na Ježíšovo slovo o cestě k Otci „A cestu, kam jdu, znáte“ odpovídá: „Pane, nevíme, kam jdeš, jak bychom mohli znát cestu“. Tomáš nerozumí Ježíšově cestě a má v duši pochybnosti. Není ovšem „nevěřící“. Jen si klade otázky, které si jiní nekladou. Chce mít ve věci jasno. Je přemýšlivý, opatrný, má potřebu si věci ověřit, ale určitě není nevěřící. 

2. Učedník Tomáš a vzkříšený Pán

Třetí příběh se odehrál po Ježíšově vzkříšení. V evangeliích se říká, že Ježíšovo ukřižování a Jeho smrt učedníky tak vyděsila, že jsou plni smutku a bolesti. Ze strachu se skrývají před Židy a čekají, co bude dál. Zprávy o tom, že Ježíš není v hrobě, ale žije, jim moc nepomohly. Neumí si to vysvětlit, jsou plní pochybností. - Představa, že se mrtvý vrací zpátky do života, je děsivá. To není normální zkušenost! Takové zjevení z jiné dimenze člověk nedokáže zpracovat! Pak v neděli večer mezi ně přišel vzkříšený Pán, dal se jim poznat a oni uvěřili, že žije. Až na Tomáše; ten u toho nebyl. Teď mu ostatní s radostí vyprávějí, že Ježíš byl s nimi, ale on odpovídá: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím“. Ano, zní to drsně, ale to je obraz Tomášových pochybností, který nechce „naletět“, chce si všechno ověřit! Možná jsme v pokušení si o Tomášovi myslet něco nepěkného. Jenže jeho pochybnosti nejsou laciné a povrchní! Jeho slova mají hloubku, on chce poznat pravdu o Ježíši. Tomáš neříká, že nechce věřit. On naopak věřit chce, ale chce k víře dojít sám, na základě vlastní zkušenosti. Svědectví přátel mu připadá málo přesvědčivé. Tomáš chce zjistit, jestli muž, který přišel v neděli večer za učedníky, je opravdu ten Ježíš, se kterým 3 rok chodili, který se stal světlem a oporou jejich života, který nakonec umíral na kříži hroznou smrtí. – Na učednících je sympatické, že unesou Tomášovy pochybnosti, že přijímají jeho nepříjemné otázky. Neposlali ho pryč, i když je možná naštval. – Zase na Tomášovi si cením toho, že zůstal s učedníky. Neodešel, protože nebyl nevěřící. Pochyboval, ale v Krista věřil. Měl víru, i když v tu chvíli to byla víra otřesena, víra bez naděje. Tomáš neodchází, ale hledá východisko. Tomáš se potřebuje dotknout Kristových ran, aby se přesvědčil, že je to pravda, že Pán žije. Vždyť o to právě jde! O identitu Vzkříšeného. Jde o to zjistit, zda Vzkříšený Pán je ten Ježíš, který umíral na kříži. Pokud ukřižovaný Ježíš žije, pak je to ta nejúžasnější pravda, kterou můžeme slyšet, a událost, která otevírá cestu k budoucnosti, k novému životu! 

3. Pochybující Tomáš a my 

Příběh učedníka Tomáše je zapsán v evangeliu pro naše povzbuzení. Na Ježíšově chování k Tomášovi vidíme, jak Pánu Ježíši na každém člověku záleží. Další neděli přichází Pán za učedníky znovu a Tomáš je u toho. Ježíš ví, co ho trápí, ví o jeho pochybnostech. Nenapomíná ho kvůli tomu, že svým přátelům nevěřil. Setkává se s ním jako Vzkříšený a dovoluje mu, aby se dotkl Jeho ran a přesvědčil o zázraku vzkříšení. Povzbuzuje ho k víře slovy „Nepochybuj a věř!“. Nakonec evangelium neříká, jestli se Tomáš Kristových ran dotkl nebo ne. Není to podstatné. On to požadoval a Ježíš na to přistoupil. Ale zdá se, že už to nebylo třeba. Tomáš svého Pána poznal, uvěřil, že žije, a vyznává „Můj Pán a můj Bůh!“. Nic většího a slavnějšího se o Ježíši říct nedá! A když Tomáš vyznává „Můj Pán a můj Bůh!“, pak říká, že ve vzkříšeném Pánu přijímá svého Boha a Zachránce. Ukřižovaný Ježíš je Vzkříšený Pán. Papež Řehoř Veliký ve své homilii na tento text napsal, že „Tomášova nevíra nám pomohla k víře více než víra ostatních učedníků“. Ano, Tomáš je nám bližší než tušíme! Na jeho zápasu vidíme, že uvěřit ve vzkříšeného Krista sami ze svých sil nedokážeme! Je to Boží vzácný dar! O to víc děkujeme za Boží milost, za tento dar Pánu Bohu také o letošních Velikonocích. Jenže….ty Velikonoce byly tak jiné!       

Aniž jsme něco tušili a mohli se na to připravit, octli jsme se v první polovině března v nečekané situaci. Do poslední chvíle život běžel tak, jak jsme byli zvyklí, plánovali jsme další týdny, připravovali svatby, uvažovali o dovolené, chystali členské shromáždění nebo program pěveckého sboru….A do tohoto životního koloběhu vstoupil z ničeho nic neznámý a neviditelný Corona-virus a svět se octl ve zmatku, strachu a v sevření. Už víc než měsíc žijeme v nouzovém režimu a nevíme, co všechno nás ještě čeká…. 

Nejsme na tom trochu podobně jako Tomáš? Na jednu stranu vyznáváme svou víru, modlíme se a snažíme nahradit živé bohoslužby on-line programy, které nám umožňuje nejmodernější technika! Na druhou stranu se do našich srdcí vkrádá strach, obavy, nejistota a my prožíváme, že nám u toho něco chybí! Bez osobního setkání, bez společenství, bez svaté Večeře Páně, bez možností pěstování vztahů si připadáme tak chudí. Možná se potřebujeme něčeho dotknout, přesvědčit se, že Ježíš Kristus žije a že má náš život ve svých rukou?! - Především: to, co se děje, není NÁHODA. Pán Bůh dopustil na lidstvo trápení nebývalého rozsahu, kdy jde nejen o zdraví, ale přímo o život. Smířili jsme se s touto situací a snažíme se dodržovat omezení. Ale nějak v tom vůbec nedokážeme vidět našeho Pána! Spíše se ptáme: Kde je náš Bůh? Nezapomněl na nás? Proč na nás dopustil takovou nepříjemnou zkoušku? Proč netrestá jen hříšníky? Proč musíme trpět i my? – Začněme uvažovat jinak. Je to Boží vážná řeč k lidstvu, ale také k nám křesťanům!

V omezení našich svobod a odebrání některých možností nemáme vidět křivdu, ale příležitost… Je to příležitost k zastavení, k prohloubení osobní víry. Určitě v tom máme vidět také příležitost k pokání z toho, co jsme zanedbali, jak jsme si život pohodlně uspořádali - spíše podle toho, jak to vyhovuje nám, a už méně podle toho, co se líbí Bohu… Co máme opustit, co je třeba změnit? Pokud chceme z koronavirové zkoušky vyjít pokornější, oddanější Bohu a zralejší, musíme si tyto nepříjemné otázky klást a dát na ně také odpovědi Na Tomášovo vyznání odpovídá Pán Ježíš známými slovy: „Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili!“ Ježíš zde mluví o podstatě víry. Nevyčítá nic učedníkům – ani Tomášovi. Mluví o tom, že víra je vždy krokem do neznáma. Nemáme žádné důkazy, nemáme se o co opřít, přesto nám Duch sv. pomáhá věřit. Pán Ježíš nás dnes podobně jako učedníky a Tomáše kdysi povzbuzuje k tomu, abychom Mu v nesnadné době důvěřovali. On je Vzkříšený Pán, který nás miluje, který je s námi, který nás vede. On nás chce dovést ve víře dál, chce nám dát poznat nový rozměr víry, novou hloubku vztahu s Ním a s bližním. Nakonec může být nekomfortní situace, kterou procházíme, cestou k novému požehnání. To je výzva, před kterou stojíme. Přijměme ji a nechme se jí proměnit. AMEN.                                                                                              

                                                                                                                               Bronislav Kaleta