Církev před zrcadlem

Církev před zrcadlem (Sk 2, 41-47)

Zrcadlo všichni známe a víme, k čemu je dobré. Ukazuje nám, jak vypadáme, a pomáhá upravit si

zevnějšek, než jdeme do školy, do práce nebo v neděli do kostela. Kromě jednoho zrcadla

z pohádky, které si trochu vymýšlelo, všechna ostatní zrcadla říkají pravdu. Poctivě ukazují, jak

vypadáme…Dnes se nebudeme prohlížet v zrcadle, jak nám to „sluší“, ale dívat společně do

speciálního zrcadla, kterým je Bible. Tak někdy o Písmu svatém obrazně mluvíme. Moc si přeji,

abychom nad biblickým textem dnes nově objevili obraz církve Pána Ježíše Krista, který je odrazem

Boží vůle a pro nás povzbuzením a inspirací. Myslím, že to moc potřebujeme.

1. Obraz Kristovy církve v Bibli

Biblický obraz Kristovy církve je zajímavý a poučný. Pán Bůh o něm s námi mluví proto, aby nám

ukázal, jak si společenství věřících představuje, a také proto, abychom věděli, k čemu máme jako

křesťané v církvi směřovat. Obraz prvotní, apoštolské církve je navíc obraz „krásné církve“. Tento

obraz jsem měl v kazatelské službě před očima na těch místech, kde jsem působil. Měl jsem vždy

radost z toho, kdykoliv jsem mohl zahlédnout něco z té Boží krásy a slávy, kterou Pán do církve

vložil. Mnohem častěji jsem ovšem viděl, jak křesťané svou pýchou, tvrdostí srdce a sobectvím ten

Boží obraz ve společenství věřících pošlapávají a ničí. Proto chci „oprášit“ známý text a ukázat,

v čem spočívá krása Kristovy církve, a probudit v nás touhu po takovém společenství Ježíšových

lidí, kde působí Pán Bůh nové věci.

a) Bůh jedná – lidé poslouchají

I když to vypadá, jako kdyby všechno zorganizovali kdysi

v Jeruzalémě apoštolové, bylo to ještě jinak. Za vším je živý a mocný Bůh. Je to Duch svatý, který

působí, že lidé činí pokání, uvěří v Ježíše Krista a jejich život se mění. Noví lidé – v tom je krása

Kristovy církve. Z nových křesťanů Bůh vytváří společenství. Lidé se začínají pravidelně setkávat,

připomínají si Ježíšova slova, spolu se modlí, oslavují Boha při bohoslužbách, zajímají se jeden o

druhého a spolu slaví slavnost Kristovy smrti. To je to další, co patří ke kráse Kristovy církve:

společenství nových lidí, které žije podle Božích pravidel. K tomu všemu je vede Boží Duch, který

působí změny a nové věci. Křesťané se nerozhodují podle toho, co se líbí jim, ale podle toho, co se

líbí Kristu. Řídí se podle Ježíšova slovo a Ježíšova příkladu. Pán Ježíš mění jejich životy a lidé to na

nich vidí… Tak to chce mít Pán Bůh ve své církvi v každé době. Chce mít křesťany blízko u sebe, aby

je mohl vyučovat a formovat. Chce je mít pohromadě, protože život ve společenství je Boží školou,

školou pokory, lásky i kázně. Chce je mít na modlitbách, protože tak se učí věřící čekat na Boží rady,

vedení a pomoc.

b) Bůh jedná – přicházejí noví lidé

Na konci 2.kap. je pak napsáno něco velmi důležitého: „A Pán denně přidával k jejich společenství

ty, které povolával ke spáse“. Je moc dobré, když můžeme mluvit se svými přáteli o životě, o Bohu

nebo o víře. Je dobré, když můžeme někoho pozvat na adventní koncert, na Noc kostelů nebo jiný

program. Ovšem daleko nejdůležitější je, když „Pán přidává církvi“ další křesťany. To se

z návštěvníků akcí stanou věřící, další lidé se rozhodnou pro  Ježíše Krista a jejich život se mění.

Umíte si představit, že by se v našich shromážděních běžně obraceli lidé k víře v Krista? Tak to Pán

Bůh kdysi dal a tak v tom může a chce pokračovat.

2. Obraz Kristovy církve v srdci

To, co v Bibli o církvi čteme, není pro nás vůbec nové. Už jsme to víckrát slyšeli, ale možná si

myslíme, že se nás to netýká. Jenže ono se nás to týká. Pán Ježíš Kristus si přeje, abychom se

posunuli dál. Souhlasíme s tím, co o církvi říká Bible? To je dobře. Ale pak je třeba, abychom to

přijali do srdce jako Boží slovo a Boží plán pro církev. Když to tak přijmeme jako Boží výzvu pro sebe

a sbor, pak se za to modlíme. Pak se ptáme: Pane, co mám dělat? Jak se v našem sboru můžeme

přiblížit k biblickému obrazu živé církve? Jsou křesťané, kteří se pro Boží plán Kristovy církve nadchnou 

a chtějí k takovému společenství patřit. 

Ovšem když se jim ve vlastním sboru některé věci nelíbí, když jim tam někdo nebo něco vadí, 

odejdou do sboru jiného. To je sice pohodlná cesta, ale není správná. Takových křesťanských

turistů, kteří jsou chvíli v jednom a chvíli v jiném sboru, je celá řada. Problém je totiž v tom, že nikde

na světě nenajdeme ideální sbor, kde je všechno, jak má být. Všude je třeba se modlit, brát na sebe

odpovědnost a překonávat různé krize.

Pak jsou křesťané, kteří si také moc přejí, aby jejich sbor byl místem Boží přítomnosti a Božího

působení. Také oni vidí ve svém společenství některé nedostatky. Ale přesto v něm zůstávají, modlí

se za jeho potřeby a podle svých možností pomáhají a zápasí o změnu… To je správné a duchovně

zdravé. Moc si přeji, abychom byli právě takovým sborem, který je domovem mladým i seniorům,

Boží školou i místem služby. Živým a přitažlivým sborem se ovšem nestane žádné společenství

náhodou a bez vlastního zápasu. Pamatujme na to, modleme se a dovolme Bohu, aby nás formoval

do podoby církve, ve které On bude jednat, odpouštět hříchy, měnit životy a žehnat…

3. Obraz Kristovy církve v konkrétním sboru

Jsem vděčný Pánu Bohu za naši Církev bratrskou. Je to jedna část Kristovy církve a Boží vzácné dílo.

Má svou historii a věřím, že také svou budoucnost. Má také své nedostatky a slabiny. Při vší

nedostatečnosti a křehkosti je ve sborech mnoho upřímných křesťanů, řada obětavých lidí a

spousta pracovníků. – Ze zkušeností vím, že čím víc členů je zapojeno do sborové práce, tím víc je

spokojených lidí. Čím více členů sboru aktivně pomáhá, tím méně je kritiků. Když máte totiž něco ve

sboru na starost, většinou přestáváte kritizovat a začínáte se modlit: za svůj úkol i ostatní potřeby

sboru.

V té biblické charakteristice jeruzalémského sboru se objevuje zájmeno „všichni“. „Všichni, kteří

uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech

lámali chléb…“ Ve 4. kap. čteme podobně „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce…a

měli všechno společné. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi.“ Všichni znamená všichni. To je další pohled

do zrcadla…

Když to vztáhneme na sborový život, pak by to mohlo znamenat, že všichni členové sboru jsou

každou neděli ve shromáždění, všichni přicházejí do biblických hodin, všichni mají ve sboru nějaký

úkol, všichni se modlí, všichni podporují sborovou práci finančně, všichni se mají navzájem ve sboru

rádi. Nejsem idealista ani snílek, ale touto aplikací chci ukázat, kolik je v našich křesťanských

postojích a v našem životě mezer, nedostatků, nedůsledností. Nemusíme si snad vysvětlovat, že ta

měřítka, která jsem použil pro křesťanský život, jsou jen příklady, že to je jen nedokonalý pokus

přiblížit podstatu křesťanské víry…. Vždyť kolik je dalších situací a okolností, kdy se v soukromí,

v manželství, v rodině, v zaměstnání nějak chováme a není vždy poznat, že uvažujeme křesťansky,

že nás k tomu vede Duch sv. Modlím se za to, aby se Pán Bůh v našem sboru dotýkal srdcí všech

věřících, aby je měnil a všechny získal pro ten nádherný úkol budování sborového společenství. Toto

dílo začíná osobní vírou, pokračuje každodenním životem s Ježíšem, připojením ke sboru a

zapojením do sborové práce. Nechme se přemáhat Boží milostí, dovolme, aby nás Duch svatý

formoval a měnil. Je to radost, když můžeme být u toho, jak se další lidé rozhodují pro Krista, a

vidět, jak se mění jejich priority, postoje a životy! Zvu vás ve jménu ukřižovaného a vzkříšeného

Ježíše: pojďte k Němu, kdo Mu ještě nepatříte, a hledejte své místo a svůj úkol ve sboru vy, kdo

zatím jen přihlížíte. Poznáte, že to stojí za to! AMEN.

Bronislav Kaleta