Kdy je národu blaze?
„Kdy je národu blaze….“ (Ž 33,12)
Kvalitu života člověka nebo národa je možné hodnotit různě. Existují pro to kritéria a tabulky. Podle indexu lidského rozvoje (zdraví obyvatelstva, bohatství a úroveň vzdělání) se zdá, že nejlépe na světě se žije lidem v Norsku, Austrálii, Švýcarsku, na Novém Zélandu, v USA a v Irsku. ČR je v tomto žebříčku na 25.místě. Z uvedeného výzkumu se dovíme, že celkovou kvalitu života v těchto zemích ovlivňuje vysoká délka života (nad 80 let), kvalitní sociální systém, výborně fungující soudnictví a veřejná správa, minimální korupce, osobní svoboda, svoboda podnikání, zdravý životní styl obyvatel a dlouhodobě nízká nezaměstnanost. Dnes jsme otevřeli Bibli, abychom se zamysleli nad tím, v čem spočívá štěstí národa z Božího pohledu. Slyšíme zde o tom, že na kvalitu života, na osobní spokojenost a dobrý životní pocit má největší vliv osobní víra v Boha. To je kritérium, které žádné instituty a světové statistiky většinou nepoužívají.
1. Dějiny Izraele – příklad pro druhé
Slovo biblického blahoslavenství se vztahuje na starověký Izrael. Žalm 33 oslavuje Boží dobrotu a připomíná Izraelským výsadu a velký dar, že si je Bůh vybral. Začalo to vyvolením Abrahama, Izáka a Jákoba a pokračovalo Boží péčí, ochranou a pomocí v dalších generacích. Klíčovou událostí je pak egyptský exodus, který byl začátkem svobodné existence 12 kmenů. Bůh svému lidu posílá v utrpení vůdce Mojžíše a nechá je vyvést z těžké poroby. Ve svých dějinách se k této události izraelští stále znovu vracejí a připomínají si tak Boží velkou dobrotu. Zde se poprvé jasně ukázalo, jaký je to dar, když národ má takového Boha, který zachraňuje, vysvobozuje a vede. - O tom, jak je dobré mít na své straně živého, mocného a milostivého Boha, se Izrael přesvědčoval dále na cestě do zaslíbené země. Uprostřed pouště a nedostatku se Bůh o něj dobře postaral. Izrael si tak v konkrétních situacích ověřil, že jméno Bůh si zaslouží jen ten, kdo dokáže zachránit, pomáhat, ukázat cestu a vést. Zatímco okolní kmeny a národy uctívaly přírodní božstva a nevěděly, co uctívají, klaněly se kamenům a sochám, a netušily, jestli to pomůže, Izrael důvěřoval Bohu, který se mu dal poznat jako Stvořitel a Pán světa, jako Zachránce z otroctví a dobrý nebeský Otec. - Kromě toho je třeba připomenout ještě tu zvláštnost, že Bůh dal Izraeli své Slovo. Byly to rady pro život, důležité řády a moudré principy. Pán Bůh uspořádal život Izraele tak, aby se mohl mít dobře. Když Izraelci na Boží rady nedbali a neposlouchali je, dostávali se do problémů, osobně, politicky a duchovně se jim nedařilo. Dějiny Izraele jsou pohnutými dějinami Boží milosti i lidské neposlušnosti. Přesto je na nich vidět, jakou je to pomocí, když národ má za nejvyšší autoritu Boha a řídí se Jeho radami.
2. Boží pozvání a sliby pro všechny národy
Na příkladu Izraele mohly okolní národy vidět, že Bůh Izraele je jiný, živý, jedinečný a mocný. To je mělo vést k tomu, aby se vydaly cestou víry v Hospodina, Boha Izraele. Od Kristovy smrti na kříži a Jeho slavného vzkříšení platí, že Bůh chce být Pánem a milujícím Otcem nejen Izraeli, ale všem lidem a národům. To znamená, že radost z Boží lásky, zkušenost s Božím jednáním může mít kterýkoliv národ. Náš verš je Božím pozváním k životu podle Božích řádů a Božích principů. Určitě můžeme najít v dějinách národů souvislost mezi tím, kolik lidí je tam věřících, a mezi tím, jaká je tam kvalita života a životní úroveň vůbec. I když se Izrael ve své novodobé historii ke svému Bohu nehlásí, nepřestal být potomkem praotců, významných vůdců, známých králů, Bohem povolaných proroků – objektem Boží přízně, ochrany a požehnání. Podle Písma Pán Bůh neodvolal své sliby, které dal kdysi vyvolenému národu. V Božích plánech má Izrael stále své místo. Není bez zajímavosti, že moderní Izrael se v žebříčku zemí s nejvyšší kvalitou života umístil na 15. místě! – Chci v této chvíli připomenout také náš český národ. Díky působení vynikajících křesťanských osobností, jakými byli Petr Chelčický, Jan Hus, Jeroným Pražský, Bratr Řehoř, Jan Blahoslav, Jan Amos Komenský a Jednota bratrská, český národ prožíval v 15. a 16. století zvláštní období oddanosti Bohu a Božího požehnání. Určitě také o něm platilo slovo našeho žalmu „Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem…“ Ovšem Boží slib platí rovněž pro Kristovu církev. Ona je takovým zvláštním Božím lidem, ke kterému patří lidé z různých národů, jazyků a barev pleti. Právě ve své církvi rozdává Bůh své dary a křesťané mohou poznávat, co je to plnost života podle Boha a v čem je smysl lidského života. Chci se ovšem vrátit zpátky k původní biblické myšlence, která mluví o štěstí národa.
3. V čem je blaho národa dnes?
Dnes žijeme ve světě, kdy většina národů a států je sekulárních a nikde nenajdeme obdobu starého Izraele, kde národ nebo království byl/o zároveň církví. – V dnešních státech si vládcové nedávají do programového prohlášení biblické Desatero ani Ježíšovo Kázání na hoře. Jsou to většinou moderní politické celky, které se řídí ústavou a platnými zákony. Přesto v moderních ústavách a zákonech můžeme najít stopy dřívějších tradic a duchovního dědictví. Čím víc je v národě věřících lidí, křesťanů, tím je pravděpodobnější, že ústavní pořádky a zákonodárství budou ovlivněna křesťanskými principy. Díky tomu mohou více nebo méně odrážet základní Boží vůli s člověkem a s lidstvem a mít blahodárný vliv na kvalitu života jednotlivců i společnosti.
Kde můžeme vidět takové „stopy“ Boží moudrosti a pravdy v životech národů? Je to jednak v úctě k životu. Takový postoj vychází z rozpoznání, že život je nejvyšší hodnotou, Božím darem, který je třeba chránit. A to nejen život jednotlivců, ale i společnosti na různých úrovních (příroda, ochrana životního prostředí). Určitě je třeba v dnešní situaci zmínit význam manželství muže a ženy a důležitost rodiny. Dále je to právo a spravedlnost, které jsou důležité pro zdraví společnosti a kvalitu života. Ústava a zákony nejsou jen cárem papíru, ale je možné se na ně odvolat a dovolávat spravedlnosti. Lidská práva a občanské svobody jsou dalšími hodnotami, kterým je třeba věnovat pozornost. Ty jsou odvozeny od hodnoty lidského života a úcty k člověku. To odpovídá biblickému svědectví o stvoření člověka a jeho povolání ke spravování země a odpovědnosti za svěřený svět. - Tam, kde je v národě povědomí o živém Bohu a Kristu, tam je většinou také prostor pro evangelium. Díky náboženské svobodě může být v každé svobodné zemi zvěstováno evangelium a mohou v ní pracovat křesťanské církve. Tak může sílit vliv evangelia a Boží pravdy a přibývat věřících. To je pak znát ve větší citlivosti pro právo, pravdu, spravedlnost, hodnotu lidského života…. Myslím, že všichni vidíme, jak je v naší zemi žalostně málo vzájemné úcty, solidarity, úcty k právu a spravedlnosti a jak tím všichni trpí. To první, co můžeme dělat pro změnu, je za národ se modlit. To další, čím můžeme být užitečni, je vzít víru v Boha opravdu vážně. Prostě opravdověji, než dosud. To třetí: je důležité, abychom se jako křesťané také ozvali. Je třeba lidem ukazovat na význam víry a přínos křesťanského způsobu života pro společnost. I když víme, že Boží království se nedá vybudovat lidskými prostředky, věříme, že se modlitbami a změnou postojů může hodně změnit k lepšímu. Připomínejme si slovo žalmu jako Boží pozvání k pokání a k zápasu křesťanů za národ i celý svět. Mysleme na Kristův kříž, který vypráví o Ježíšově smrti za lidské hříchy a o tom, že lidé a národy mohou přijít k Bohu a k víře. Čím více lidí pozná Boží lásku a uvěří v Ježíše Krista, tím lépe se bude lidem na světě žít. Víra v Krista, Boží láska a křesťanská naděje přináší do života novou kvalitu. Požehnání, které dává Bůh křesťanům, se může stát požehnáním pro celý národ.
Bronislav Kaleta