Hostina Ježíšových účedníků

Sv, Večeře Páně - hostina Ježíšových učedníků

„Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud On nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.“ (1K 11,17-34)

Začínají prázdniny a doba dovolených. Je neděle a my jsme spolu v křesťanském shromáždění, abychom oslavovali Boha a radovali se z jeho lásky. Přicházíme pro Boží rady pro život a posilu ze sv. Večeře Páně.

Nejdříve budeme nad Biblí o sv. Večeři Páně mluvit a pak sv. Večeři Páně také slavit. - Slavnost Večeře Páně ustanovil sám Pán Ježíš, když krátce před svou smrtí seděl s učedníky u paschální večeře. Tehdy jim řekl, aby si připomínali jeho smrt za lidské hříchy slavením sv. VP. Proto máme také v našem sboru jednou za měsíc tuto slavnost. Připomínáme si při ní Ježíšovu lásku a modlíme se za to, aby láska našeho Pána měnila naše srdce a život.

1. „Kdykoliv tedy jíte…“ - dar sv. Večeře Páně

Ap. Pavel ve svém dopise křesťanům v Korintu vysvětluje, že sv. Večeře Páně je Božím darem pro Kristovu církev. Je to duchovní slavnost pro ty, kteří uvěřili v Ježíše Krista a kteří se učí podle své víry žít. Je pravda, že tato část shromáždění působí na hosty a nevěřící trochu tajemně. Přesto i hosté tuší, že to je něco, co se odehrává mezi nebem a zemí. Pán Ježíš Kristus je duchovně přítomen v darech chleba a vína a křesťané se z toho radují a za to děkují. Musíme si poctivě přiznat, že ta radost na nás moc vidět není a že jsme u sv. VP spíše vážní než radostní. Je to asi tím, že na nás doléhá vážnost Kristovy smrti. Ovšem když si uvědomíme, že smrt našeho Pána nám přinesla odpuštění, spásu a naději, pak u ní nemusíme truchlit, ale můžeme se radovat!

Z biblického textu slyšíme, že v korintské církvi měli někteří u sv. VP problémy. Bylo to proto, že křesťané v Korintu začínali před sv. Večeří Páně společným jídlem a pak si podávali chléb a kalich se vzpomínkou na Kristovu smrt. Ke společnému jídlu si křesťané něco přinesli. Jenomže místo, aby se ti bohatší o přinesené jídlo podělili s chudšími, snědli své zásoby sami. Nepočkali na chudší, kteří přicházeli později (z práce) anebo neměli k jídlu nic. Tak se stávalo, že někteří šli ke sv. Večeři Páně s plným žaludkem a jiní hladoví. A to nebylo dobře! Ne proto, že by ti chudší kvůli tomu umírali hlady, ale proto, že to Pán Ježíš chtěl mít jinak. On si přál, aby u sv. Večeře Páně byla vidět jednota církve a bratrská láska. Místo toho se projevilo rozdělení a sobectví. Apoštol Pavel na to ukazuje a připomíná, že sv. VP je slavností Kristovy lásky. Když u ní mezi křesťany láska chybí, je něco špatně.

2. „Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně…“ – příprava na sv. Večeři Páně

O křesťanských svátostech křtu a sv. Večeře Páně se někdy mluví jako o „viditelném zvěstování“. Slavení sv. Večeře Páně je „viditelným kázáním“ o Boží dobrotě. Když se díváme na chléb a víno sv. VP, myslíme na Ježíšův příběh, na Jeho lásku k nám a Jeho zástupnou oběť za naše hříchy. Boží láska, které jsme uvěřili, pak působí na naše srdce a pomáhá nám druhé milovat a odpouštět jim.

Když jdeme na svatbu nebo jsme pozváni na jinou slavnost, nezapomeneme si vzít slavnostní oblečení, dárek a také se snažíme přiměřeně chovat. Jinak si můžeme udělat ostudu. Pro účast na sv. Večeři Páně sice apoštol nepředepisuje zvláštní oblečení, ale nezapomene připomenout, že je to zvláštní příležitost, ke které je třeba přistupovat správným způsobem. Je to shromáždění Ježíšových učedníků, kteří v chlebu a vínu přijímají ujištění o odpuštění hříchů a posilu pro svou víru. Zároveň je to slavnost, která spojuje křesťany s Otcem v nebi a s bratry a sestrami na zemi. Sv. Večeře Páně má křesťany sbližovat a sjednocovat. V korintském sboru se kdysi objevovala u sv. VP u některých křesťanů lhostejnost, nezájem o druhé. V dnešní době jsou okolnosti jiné. Slavíme sv. VP v nedělním shromáždění, přicházíme po snídani a jdeme zase domů na oběd. O sušenky ke kávě se podělíme…Součástí našich bohoslužeb není společné jídlo.

Ale stále platí i pro nás dnes, že účast na sv. Večeře Páně je výzvou k tomu, abychom uváděli svůj život do souladu s Boží láskou. Jak to máme dělat? Tak, že vyznáváme Bohu své hříchy a prosíme o odpuštění. Dále tak, že prosíme o odpuštění ty, kterým jsme ublížili. Manželé si navzájem odpouštějí projevy nelásky, tvrdosti nebo lhostejnosti. Dospělé děti prosí o odpuštění své neposlušnosti nebo drzosti své rodiče, rodiče prosí o odpuštění tvrdosti své děti. Bratři a sestry v Kristově církvi nesou pod Kristův kříž neuvážená slova, pomluvy a všechny ostatní hříchy. Když se tímto způsobem připravujeme na sv. Večeři Páně, pak nám přináší radost, pokoj a požehnání.

3. „Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných…“ - užitek ze sv. Večeře Páně

Sv. Večeře Páně není mrtvá tradice ani formální obřad, je to událost, u které je Pán Ježíš Kristus reálně přítomen a při které jedná. Ve svém vyučování mluví ap. Pavel ještě o tom, že sv. Večeře Páně je Božím lékem na naši nouzi, neduhy a bolesti života.

Ovšem sv. Večeře Páně není „medicína“, která účinkuje automaticky a bez ohledu na okolnosti. Posiluje a uzdravuje tehdy, když se jí účastníme v pokání a s vírou v srdci a necháváme se Ježíšovou milostí a láskou proměňovat. V korintské církvi to tak asi všichni neměli, proto bylo mezi nimi „tolik slabých a nemocných“. Jak to vypadá v našem sboru v Bystrém? Odvážíme se vztáhnout tento princip také na sebe?

Sv. Večeři Páně neslavíme doma v soukromí, ale ve společenství Kristovy církve. Prožíváme u toho, že patříme k sobě, že jsme „jedno tělo“. Tu sounáležitost dáváme najevo tím, že se navzájem přijímáme, jedni za druhé modlíme, pláčeme s plačícími, radujeme se s radujícími…

Věřím, že jste už aspoň někdy prožili, jakým je sv. Večeře Páně darem a přijali při jejím slavení posilu, pomoc, povzbuzení. Není to tak vždycky. Společenství Kristovy církve je společenstvím lidí chybujících a klesajících. A přece je to prostor, ve kterém Pán Bůh s námi jedná. Společnou slavností sv. Večeře Páně nás zve k novým začátkům, k obnově života, povzbuzuje ke službě. Pán Ježíš u sv. VP uzdravuje naše srdce, naše vztahy a nejednou i naše tělo. On má dnes stejnou moc, jakou měl kdysi, když chodil po této zemi.…On čeká, že se za Jeho působení budeme modlit a pro ně otevírat. Pán Ježíš je přítomen mezi námi také dnes - jako ukřižovaný a vzkříšený Pán. Radujme se z toho a přijímejme vděčně Jeho dary, žijme jako společenství Kristovy církve k Boží cti a chvále! Amen. 

Bronislav Kaleta