Přeskočit na obsah
Používáním webu vyjadřujete souhlas s využíváním cookies.

Hospodinu píseň novou...

Hospodinu píseň novou...
Sk 16, 23-34; Ž 98, 1-3
29dubna2018
  • Řečník: Bronislav Kaleta
  • Kategorie: Nedělní bohoslužby
stáhnout mp3

Neděle Cantate 29.4.2018 – Sbor Církve bratrské v Bystrém

Ž 149,1: „Zpívejte Hospodinu píseň novou...“- Ž 40,4: „...do úst mi vložil novou píseň...“
Ex 15,1nn: „Hospodinu chci zpívat... Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou...
Ž 96,1 „Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země!“

O Bohu a víře se dá hodně přemýšlet i dlouze mluvit. O Bohu a víře v Něho se dá ale také zpívat. Křesťanská víra je tak osobní, jedinečnou a hlubokou zkušeností, že se nedá vyjádřit jen obyčejnými slovy. Vždy znamená mnohem víc než to, co dokážeme říct ať už vlastními slovy nebo slovy básně. Proto živá víra potřebuje další výrazové prostředky. Jedním z nich je píseň. Píseň jako vyznání víry, píseň jako oslava Boží lásky a milosti, píseň jako projev vděčnosti za dar Boží spásy a nové naděje... Proto zpěv a hudba patří neodmyslitelně ke křesťanskému životu a ke společné bohoslužbě. Zpěv věřících je vyjádřením toho, že víra v Ježíše Krista není čistě rozumovou záležitostí, ale že se dotýká všech vrstev naší bytosti. Dotýká se našeho nitra, srdce a emocí. Proto nás nepřekvapí, když v Bibli tak často slyšíme v žalmech výzvu „Zpívejte!“.


1. „Zpívejte Hospodinu píseň novou“ (Ž 98,1 – Ž 149,1)

Nemáme rádi, když nám někdo říká, co máme dělat. Ovšem při nedělní bohoslužbě se tomu nebráníme, když kazatel nebo ten, kdo uvádí bohoslužbu, oznamuje, kdy budeme zpívat, kdy se modlit a kdy poslouchat kázání. Biblická výzva ke zpěvu to je ovšem něco víc než liturgické pokyny moderátora křesťanského shromáždění. Přijímáme ji jako Boží slovo, které se netýká jen průběhu bohoslužby, ale přibližuje nám význam a hloubku víry. Pán Bůh nás povzbuzuje k tomu, abychom se nestyděli vyjádřit radost z Boží lásky a vděčnost za Boží jednání. Také nám říká, že náš zpěv není jen činností pro naše potěšení, něčím, co nás baví, ale má duchovní smysl. Když zpíváme křesťanské písně, nezpíváme si pro sebe, ale „zpíváme Hospodinu“. Zpíváme našemu Bohu, oslavujeme Pána, vzdáváme chválu Tomu, kdo nás stvořil, kdo nám dal život, kdo nás miluje, kdo nás zachránil ze smrti a z moci zlého. Také v tom je význam neděle Cantate, že připomíná, jak zpěv v kostele nebo doma úzce souvisí s naší vírou a jak nás přibližuje k Bohu. Když listujeme v Bibli, jsme překvapeni, když zjistíme, kolikrát se tam mluví o zpěvu. Když nad Biblí přemýšlíme dál o tom, co je na zpěvu věřících jiné, pak si musíme všimnout toho, že se tam mluví o „nové písni“. Sami máme sklon spíše naříkat, jsme nespokojeni a nevděční. Naše vlastní píseň to je „stará písnička“. „Nová píseň“ je darem od Boha. Konkrétně v Ž 40,4 David poctivě přiznává, že autorem „nové písně“ není on, ale jeho Zachránce a Bůh. On mu ji vložil do úst. O autorství „nové písně“ není pochyb! To je pro písně a žalmy vděčnosti podstatné. Nevycházejí z nás, z našeho srdce, ale vypůsobuje je Pán Bůh. Pán Bůh svou milostí, svým odpuštěním a svým Duchem mění naše srdce a do něho vkládá píseň vděčnosti, radosti a chvály. Je to píseň víry, která vychází z „nového srdce“ a míří k Bohu.


2. Mojžíšova píseň (Ex 15) – „Hospodin je má záštita a píseň“

Jako konkrétní příklad písně věřících chci dnes připomenout píseň Mojžíše, významné postavy z dějin Izraele. Příběh vysvobození z egyptského otroctví je základní zkušeností, kterou si Izraelci stále znovu připomínají. V něm poznali Hospodina jako Boha, který se jich ujal a který je zachránil před záhubou. Lidsky viděno neměl Izrael tehdy v Egyptě žádnou šanci. Vypadalo to na postupnou likvidaci národa. Díky Boží záchraně a pomoci se však před Izraelci otevírá nová budoucnost. Je to napínavý a dramatický příběh, který začíná Mojžíšovým setkáním s Bohem u hořícího keře, Božím vysláním Mojžíše do Egypta a pokračuje Mojžíšovým vyjednáváním s faraónem o propuštění Izraele. Tento příběh, kterému je v Bibli věnováno 12 kapitol, pravděpodobně znáte. Do jednání s faraónem, který o propuštění izraelských otroků, levné námezdní síly, nechce ani slyšet, vstupuje Hospodin. Když to nešlo „po dobrém“, půjde to „po zlém“. Pán Bůh zasahuje do děje tzv. „egyptskými ranami“, mimořádnými zásahy a hrůzami. Jimi se snaží přesvědčit egyptského vládce o tom, že by měl Izrael propustit na svobodu. Faraón dlouho vzdoroval. Teprve desátá rána přinesla zlom a faraón povolil: „Seberte se a odejděte z mého lidu, vy i Izraelci. Jděte, služte Hospodinu, jak jste žádali. Vyproste požehnání i pro mne“. (Ex 12,31-32) Tehdy odcházejí Izraelci z Egypta. Když Mojžíš odešel s celým národem z Egypta, faraónovi došlo, co se stalo, a začal Izrael s armádou pronásledovat. Dostihli je u Rákosového moře. Najednou bylo všechno zase hodně složité a děsivé. Celé drama pokračuje tím, že Hospodin rozdělil moře, Izraelci přešli po suchu a egyptské vojsko ve vlnách utonulo. Přesně, jak to Mojžíš řekl: 

„Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás  dnes Hospodin zachrání. Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet“ (Ex 14,13- 
14). 

Jako odpověď na ten úžasný čin Boží pomoci a záchrany zpívá Mojžíš společně s Izraelci píseň k Boží oslavě: „Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem. Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou“ (Ex 15,1-2). To byla situace, ve které Bůh vložil do Mojžíšových úst takovou „novou píseň“, píseň víry, vděčnosti a chvály! K této písni se připojila také Mojžíšova sestra Miriam a střídavě s muži zpívala: „Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem“.


3. Zpěv křesťanů a Kristovy církve (Sk 16,25 - Ef 5,19)

Myslím, že tomu jako křesťané rozumíme. Přijímáme biblické povzbuzení ke zpěvu „nové písně“ také pro sebe, protože z evangelia víme a tak tomu věříme, že nás Bůh v Ježíši Kristu zachránil. Když jsme tedy prožili Boží vysvobození, dostali nové srdce a Ducha svatého, nechceme a nemůžeme mlčet. Do našich úst vkládá Pán Bůh píseň chvály, radosti a vděčnosti. Zpíváme při bohoslužbě společně s Kristovou církví i sami při jiných příležitostech... Sice se nepíše o tom, že Ježíš se svými učedníky měl „večery modliteb a chval“. Ale určitě při různých příležitostech zpívali žalmy a oslavovali nebeského Otce. Podobně první církev pokračovala ve zpěvu žalmů a tvořila písně nové. Apoštol Pavel v dopise Efezským povzbuzuje křesťany ke zpěvu známými slovy: „Plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všechno vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu Pána Ježíše Krista.“ (Ef 5,19-20). Zdá se mi, že zrovna tento důraz potřebujeme slyšet: „plni Ducha – zpívejte Pánu z celého srdce“. Nechme se Božím slovem k tomu nově povzbudit. Nechme se naplňovat Duchem svatým a vložme do oslavy našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista celé srdce. - Každé varhany mají kromě píšťal rejstříky, spojky a pevné kombinace (kolektivy), které varhaník zapíná a podle toho nástroj hraje. Všechny varhany mají také kolektiv „tutti“, který zapíná všechny rejstříky najednou. Když se hraje v kostele na varhany „tutti“, pak hraje všechno, co ve varhanách je. Zpěv z celého srdce to je takové „TUTTI“ shromáždění Kristovy církve. Nebojme se toho a nešetřeme hlasivky. Nemusíme u toho křičet. Ale ať naše okolí slyší radostné písně Božích dětí! Našemu Bohu a Spasiteli Ježíši Kristu patří SLÁVA, ČEST, ÚCTA i DÍK. Všechno, co jsme a co máme. AMEN. – S.D.G.