Na cestě k Božímu pokoji
„Pozvání k Božímu pokoji“ (Fp 4,4-7)
Jako evangelický kazatel jsem chodil řadu let do pražské nemocnice v Motole. Měl jsem tam pobožnosti pro pacienty, personál a další návštěvníky. Dost často to pokračovalo osobními rozhovory na různá témata. Jednou jsem mluvil se ženou středního věku, která byla v nemocnici se svou vnučkou. Její dcera sama ležela s onkologickým onemocněním v jiné nemocnici. Ta žena, babička, byla plná bolestí a zklamání a měla spoustu otázek. K čemu je víra, když Pán Bůh nevyslyšel moje modlitby? Proč jsem musela přijít o syna? Proč mám další dítě v nemocnici? Proč Pán Bůh dopouští na mně takové věci? Na její otázky jsem neuměl odpovědět, ale snažil jsem se ji povzbudit k tomu, aby nepřestávala důvěřovat Pánu Ježíši.
1. Bůh o nás ví
Třeba zrovna neřešíme tak těžké a složité věci jako ta žena. Ale stejně toho máme každý den dost v práci, v rodině, s dětmi a často si nevíme rady. Denně se dostáváme do situací, které úplně nezvládáme a ve kterých nám není dobře. Dá se s tím něco dělat? Ano, dá….tak zní odpověď našeho dnešního textu. Pán Bůh v něm s námi mluví o životě a mluví o cestě, která vede ze stresů všedního dne k Božímu pokoji.
Celá Bible vypráví o tom, jak se Bůh zajímá o člověka, jak nás miluje. Tu Boží lásku a péči nám Bible přibližuje formou různých příběhů i osobních vyznání lidí, kteří Boží pomoc sami zažili. Pán Bůh nám tím chce říct, že nemusíme zůstat na život sami, že je nám nablízku, že nám chce být pomocí. Povzbuzuje nás k víře slovy Žalmů, příběhy biblických postav a poselstvím NZa. Také Boží Syn Ježíš vysvětluje ve svých kázáních lidem, kde najdou posilu a naději svého života (Mt 11,28). Na to navazuje svými radami apoštol Pavel, který píše křesťanům „Netrapte se!“. Kazatel Pavel dobře porozuměl Božím úmyslům s námi. Věděl, že Pán Bůh nechce, aby náš život byl jedním velkým trápením. Proto křesťany povzbuzuje k víře a k modlitbám. Pavel věděl, že život s Ježíšem není život bez bolestí, bez slz a trápení, jak bychom si to někdy moc přáli. Ale na druhou stranu věděl, že je to život pod Boží ochranou. V čem tedy spočívá tajemství Boží pomoci, o které dnes mluvíme? Spočívá v tom, že Bůh vzal v Ježíši Kristu na sebe naše nemoci, bolesti, trápení a hříchy. Umíral za ně na kříži. Proto všechna břemena můžeme odevzdávat Jemu a prožívat, jak je nese s námi, jak nás posiluje.
2. Nemáme se starat víc, než je třeba
Osobní vztah s Pánem Ježíšem přináší do života křesťanů rovnováhu a pokoj. Vědomí Boží blízkosti dává věřícím sílu k tomu, aby se vyrovnali se všemi životními okolnostmi. Stejně nám ovšem připadá, že sv. Pavel přehání, když píše:
„O nic nebuďte pečliví!“, „Netrapte se žádnou starostí!“.
Napadá nás, že to tak mohlo platit ve starověku, kdy byl život jednodušší. Ale dnes? Vždyť to nejde, abychom se nestarali. Kdo se dnes nestará, o tom řekneme, že je nezodpovědný. Ovšem je pravda, že podobné rady dával svým posluchačům už dříve Pán Ježíš Kristus, který říká „Nepečujte, nedělejte si starosti!“. Boží Syn znal dobře náš svět a lidské srdce. On viděl na vlastní oči, jak se z každodenní starosti může stát velké trápení. Proto povzbuzuje své posluchače k tomu, aby důvěřovali Bohu. Zkusme si zapamatovat, že klíčem, kterým se otevírají dveře k Božímu pokoji, je víra, důvěra v Boží lásku a dobrotu. - Tím prvním biblickým důrazem, který si můžeme z dnešního dopoledne odnést, je výzva „Nestarejte se víc než je třeba! Důvěřujte ve všem svému Bohu!“. Pokud se někdo z vás cítíte takovými radami zaskočeni, protože věřící nejste, zkuste s tím začít. Zkuste něco z toho, co vás trápí, odevzdat Pánu Ježíši. Jak? Tak, že Mu to řeknete. Jsem přesvědčen, že vám dá prožít něco, co jste zatím neznali.
3. Svá břemena můžeme odevzdat Bohu
Apoštol Pavel říká křesťanům, že nemají čekat, až se jejich starostí stanou pro ně trápením. Radí jim, aby se modlili. Někdy mám pocit, že lidé na takové rady nejsou zvědaví a že je považují za projev slabosti a naivity. Je to velké nedorozumění. Modlitbu dal Pán Bůh věřícím jako prostředek k hledání Jeho pomoci. V modlitbě můžeme odevzdávat Bohu své starosti a připomínat si, že On má pro nás pomoc. – Snad nám pomůže jedna ilustrace. Všichni víte, co je pojištění. Víte, že si můžeme nechat pojistit dům, auto, byt nebo vlastní život proti různým rizikům a nebezpečím. Když se něco stane, pojišťovna uhradí jenom ty škody, proti kterým jsme byli pojištěni. – Trochu podobné je to s naším křesťanským životem. Když se modlíme a svěřujeme konkrétní starosti Bohu, přebírá náš Pán odpovědnost za ty oblasti našeho života, které mu odevzdáme. To neznamená, že o jiných věcech neví. To neznamená, že se to vyřeší „samo“ a že Pán Bůh všechno zařídí. Znamená to, že ta konkrétní věc je v Božích rukou. Znamená to, že se už nemusíme starat a trápit. Díky důvěře v Boží pomoc prožíváme Boží pokoj.
4. Bůh dává do srdce pokoj
Další důležitou pravdou a výzvou našeho textu je to, že všechna Boží péče o nás směřuje k pokoji. O něm mluvil Bůh se svými lidmi už ve SZ. Podobně to slyšíme z Ježíšových slov: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ (J 14,27). – Apoštol Pavel píše křesťanům o tom, že Bůh odpovídá na důvěru svých dětí jedinečným způsobem: darem svého pokoje. Možná bychom si někdy přáli spíše to, aby Bůh vyhověl našim přáním a dal nám to, po čem toužíme. Ale On to zařídil ve své moudrosti a lásce „slavněji“. On nás naplňuje svým pokojem a ty „nezkrotné“ hlubiny našeho nitra, ze kterých vycházejí úzkostí a strachy, bere pod svou kontrolu. Nejsou to naše modlitby, které nám přinesou pokoj, není to naše víra, která vypůsobí pokoj. Je to náš Bůh a Pán Ježíš Kristus, kdo dává pokoj. My nevíme, jak se to stane a nechápeme to. Ale prožíváme, ŽE SE TO DĚJE. Můžeme se radovat z daru Božího pokoje, který „střeží naše srdce i mysl v Kristu Ježíši“. Kdo by si nepřál odložit každodenní zátěž? Kdo by nechtěl odložit trápení, se kterým se probouzí a kvůli kterému nemůže usnout?! Myslím, že všichni. Nechme se nově pozvat na Boží cestu. Boží Syn Ježíš Kristus umíral na kříži kvůli tomu, abychom se nemuseli trápit nad svými hříchy a mohli přijímat Boží milost a dar odpuštění. Ale umíral také kvůli tomu, abychom nebyli se svými starostmi sami a aby se z nich nestávalo trápení. Když důvěřujeme Bohu, prožíváme, že nás naplňuje Boží pokoj.
Shrnutí: Pán Bůh nás povzbuzuje k tomu, abychom Mu ve všem důvěřovali. Dále nás vede k tomu, abychom Mu v modlitbě odevzdávali své starosti. A nakonec slyšíme, že Bůh odpovídá na víru darem svého pokoje. To je poselství, které nás může doprovázet v novém týdnu. AMEN.
Bronislav Kaleta