Přeskočit na obsah
Používáním webu vyjadřujete souhlas s využíváním cookies.

Správné brýle - dobré vidění

Správné brýle - dobré vidění
Nu 14,24
15července2018
  • Řečník: Bronislav Kaleta
  • Kategorie: Nedělní bohoslužby
stáhnout mp3

„Správné brýle – dobré vidění“ aneb „ Být jiného ducha“ (Nu 14)

Téma dnešní neděle s fotkou brýlí někde na pláži vypadá spíše jako reklama obchodu s optikou než téma křesťanské bohoslužby. Vzniklo to tak, že jsem si připravoval kázání a nad biblickým příběhem jsem zjistil, že v něm jde vlastně o dobré, správné vidění. K tomu, abychom dobře viděli, potřebujeme dost často brýle. Budeme tedy přemýšlet nad tím, co je pro křesťany takovými pomyslnými brýlemi a jak je důležité dobře vidět a správně rozumět různým životním situacím.

1. Složitá situace a pohled víry

Biblické vyprávění, které jsme dnes otevřeli, nám přibližuje situaci Izraele, který stojí na hranici zaslíbené země a přemýšlí o své budoucnosti. Z reportáže 12 zvědů, kteří šli prozkoumat zemi, Izraelci slyší, že Bůh má pro ně opravdu to, co sliboval: nový domov v dobré zemi. Ovšem k obrazu zaslíbené země, do které mají Izraelští vstoupit, patřilo nejen to, že je to země úrodná, ale také to, že v ní žijí siláci a obři, ze kterých jde strach. Navíc tam lidé bydlí v opevněných městech, do kterých se Izraelští nemají šanci dostat. Vyhodnocení celé expedice znělo: zaslíbená země je dobrá, ale není pro nás.

Prvotní nadšení ze zprávy o dobré zemi vystřídal strach z těžkostí a překážek. Mezi lidmi se rychle rozšířily zklamání, strach a nejistota. Izrael pláčem protestuje proti Božímu plánu a odmítá vstoupit do zaslíbené země. Dokonce někdo navrhuje, aby se vrátili do Egypta! Mezi 12 zvědy se ovšem našli 2 muži, kteří hodnotili situaci jinak. Byli to Káleb a Jozue. Viděli totéž, co ostatní, ale viděli to jiným pohledem. Povzbuzují Izrael a připomínají lidem, že Hospodin je s nimi a že se nemusí bát. Povzbuzují vystrašené Izraelce k důvěře v Boha. O Kálebovi je v Bibli v této souvislosti napsáno, že „byl jiného ducha“. Bible tím chce říct, že Káleb měl Božího ducha, který mu pomáhal vidět věci ve správném světle. Ve složité situaci neztratil hlavu a nezapomněl, že mají mocného a věrného Boha. – Tím je taky nepřímo řečeno, že ostatní členové expedice neměli dobrého ducha, byli vylekaní a malomyslní, všechno viděli „černě“. Svědectví o Kálebově důvěře v Boha máme v Bibli proto, abychom věděli, který postoj je správný. V žádné životní situaci a na žádné křižovatce nemáme jako křesťané přestat důvěřovat Bohu, nemáme zapomínat, že Bůh je nablízku se svou pomocí. Pán Bůh nám dává do srdce víru, abychom v nových a nepřehledných situacích spoléhali na Něho. Tak lépe zvládneme svůj život a budeme přínosem pro Boží dílo ve světě a v církvi.

2. „Být jiného ducha“

Mám za to, že je pro nás užitečné, abychom si starý příběh a hrdinu Káleba pamatovali. V jeho postoji, v tom, jak vyhodnocuje situaci, najdeme pro sebe povzbuzení a inspiraci. V duchovní práci, v práci v církvi potřebujeme lidi, kteří jsou oddáni Bohu, kteří hledají Boží cestu pro sebe a pro církev. Slovy našeho příběhu potřebujeme také takové muže a ženy, kteří mají „jiného ducha“ jako Káleb v našem příběhu.

Kdysi dávno se v klíčovém okamžiku izraelských dějin ukázalo, jak je takový dar důležitý! Deset ze 12 zvědů v náročné zkoušce neobstálo. Přitom to nebyli žádní „amatéři“. Jednalo se o zkušené muže a pracovníky v izraelské církvi! Byli to předáci, kteří reprezentovali jednotlivá izraelská pokolení. Prozkoumat zemi dokázali, poznatky z expedice ostatním předložili, ale chybělo jim to podstatné: nedokázali vidět zaslíbenou zemi tím správným, Božím pohledem. Všimli si v zaslíbené zemi všech důležitých věcí. Ovšem nechali se zmást a vylekat těžkostmi a nebezpečím… Proto o ničem jiném nemluví. Vidí jen překážky, svou nedověrou a skepsí nakazili ostatní. A to bylo špatně. – Jak to tehdy dopadlo? Když tedy Izraelští nechtějí do zaslíbené země, tak je Pán Bůh nepřemlouvá a nenutí. Boží lid se od hranic zaslíbené země vrací a dlouhých 40 let chodí po poušti. Tak dlouho, dokud nezemřeli všichni, kdo proti Pánu Bohu reptali a do Kanaánu vstoupit nechtěli….Kromě Káleba a Jozua.

Vyprávíme si to proto, že historie se opakuje. V jiné situaci a v jiné době se věřící chovají velmi podobně. Myslím na učedníky, kteří jsou s Ježíšem na lodi a na jezeře je překvapí bouře. V tu chvíli vidí jen bouři a nebezpečí a křičí: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?!“. Nevzpomenou si na Ježíšovy mocné skutky, zázraky uzdravení. Dokonce nevidí ani to, že je na lodi Pán Ježíš s nimi. Ježíš bouři utišil a chování učedníků oznámkoval slovy: „Proč jste tak ustrašeni? Ještě nemáte víru?“ Jinými slovy: v kritické chvíli se u nich projevil nedostatek víry a oni nevidí Ježíše, vidí jen ohrožení. - V jiné situaci připomíná Pán Ježíš potřebu „správného vidění“, když Lazarově sestře Martě říká: „Neřekl jsem ti, že uvidíš Boží slávu, budeš-li věřit?“ (J 11,40). – Jako věřící lidé máme víru k tomu, aby nám pomáhala vidět životní okolnosti správně, pomáhala důvěřovat Bohu.

3. Nové výzvy a naše odpovědi

Dar správného vidění a hodnocení životních situací potřebujeme jak pro sebe, tak pro církev Pána Ježíše Krista. Když občas stojíme na pomyslné křižovatce a přemýšlíme o dalším směřování nebo nějaké změně, není vůbec jedno, podle čeho se rozhodujeme… Když vidíme jen to, že na něco nového nestačíme, že nejsou peníze a že na to nemáme lidi, pak se nepohneme z místa. - Když se na stejnou situaci podíváme s důvěrou v Boží lásku a Boží zaslíbení, dokážeme udělat krok do neznáma. Právě kvůli takovým krokům víry a odvahy potřebujeme v církvi duchovní a moudré osobnosti, které spoléhají víc na Boží milost a Boží možnosti než na vlastní síly. Takoví Bohu oddaní lidé s darem „jiného ducha“, darem správného vidění jsou pro Boží dílo velkou pomocí.

Pokud si v této chvíli myslíte, že to je jen starost kazatelů a starších, aby se uměli dívat dopředu s vírou, máte pravdu jen částečně. Víme dobře, že Ducha svatého přijali všichni křesťané. To znamená, že každý z nás je od Boha vybaven k tomu, aby rozuměl Božímu vedení a šel Boží cestou. O Duchu sv. píše jednou apoštol Pavel Timoteovi, že to není „duch bázlivosti, ale duch síly, lásky a rozvahy“ (2Tm 1,7). Boží Duch je ten duch, který věřícím pomáhá moudře, pokorně a odvážně se dívat dopředu. Pomáhá nám vidět různé situace jako příležitosti od Boha, jako příležitosti k vyznání víry. Duch svatý nám dává sílu se rozhodnout pro to, co se líbí Bohu, i když nám je bližší to, co se líbí nám. Ve sborové práci nám Boží duch otevírá oči pro nové Boží cesty a dává odvahu ke změnám. - Moc potřebujeme dar správného vidění. Potřebujeme to pro náš každodenní život i ve sborové práci. Potřebujeme odvahu k English campům, novým formám služby nebo založení nového sboru. Potřebujeme nové výzvy, abychom nezpohodlněli a nepromarnili příležitosti, které Pán Ježíš před nás staví. Lidé kolem nás mají slyšet, že je Bůh miluje a že chce dát jejich životu smysl a hloubku. Každé nedělní shromáždění s písněmi, kázáním i modlitbami přináší do života něco z Božího „jiného ducha“. Nechme se jím naplnit a jděme do nového týdne s pohledem víry. Žijme moudře a radostně z Boží síly a přinášejme lidem naději, Boží pokoj a lásku. 

Bronislav Kaleta

Facebook